|
Šaolinova úžasná detektivní hra subjektivním okem jednoho
z hráčů
Dostal jsem lístek, na kterém stálo, že 17. 1. 2003 vyjde v 17:30
z domu na Nádražní 8 tajná agentka, která se našemu týmu pokusí
nenápadně předat zprávu. Náš tým se tedy sešel několik minut před
půl šestou a pozorně jsme sledovali, co se bude dít.
Asi minutu před stanoveným termínem vyšla z domu osoba, která však
nejevila nejmenší známky toho, že by nám chtěla něco předat. Zklamaně
jsme se vrátili a čekali dál. Asi po pěti minutách k nám přišla
skutečná agentka a „velmi nenápadně“ nám dala instrukce, že máme
zachránit agenta Roberta Křižáka, který byl unesen dne 1. 12. 2002
z prostor Brněnské galerie. Pokračovala v cestě přes Masarykovu ke
Staré radnici, přičemž na „nenápadná místa“ schovávala další
zprávy.
Tak jsme se dozvěděli, že máme ukořistit dopis, který se nachází
v jednom z opěrných pilířů kostela sv. Jakuba, ale že máme dávat
pozor, neboť v tomto prostoru operuje konkurenční skupina. Začala velká
honička po městě. Nakonec se nám ho podařilo získat. Hlásal, že další
zprávu najdeme u památníku brněnského dramaturga, režiséra a
knihovníka, který se vlastním jménem jmenoval Antonín Vančura, jehož
iniciály jsou J. M.
Odtušili jsme, že jde o Jiřího Mahena, a tak jsme se šli zeptat na
informace knihovny. Zde nám řekli, že jeden památník se nachází
v Masarykově Čtvrti, a když jsme namítali, že tak daleko to nemůže
být, bylo nám řečeno, že má pamětní desku také na Solniční.
Když jsme však bez úspěchu prohledali okolí pamětní desky, nenapadlo nás
nic chytřejšího, než podívat se do Masarykovy Čtvrti. Po cestě na
šalinu jsme našli zprávu jiné skupiny a ještě jednu zprávu z úplně
jiné hry. Tam jsme po dlouhém hledání našli památník, ale samozřejmě
bez zprávy. Otevřeli jsme tedy obálku s nápisem „otevřít pouze
v nouzi“, kterou jsme dostali společně s první zprávou. V ní bylo
Šaolinovo číslo. Poté, co jsme mu zavolali, jsme se dozvěděli že
existuje ještě třetí památník, který stojí naproti Janáčkovu divadlu.
Tak jsme se k němu za velkého zuření odebrali. Byla tam schovaná zpráva
s nějakou velmi zajímavou šifrou a s poznámkou, ze klíč k šifře
najdeme u památníku dvou prozaiků, kteří se proslavili dramatem
Maryša.
Usoudili jsme, že to budou bratři Mrštíkové. Zeptali jsme se jednoho
kolemjdoucího páru, jestli neví, kde to je. Odpověděli nám, že divadlo
Bratří Mrštíků je na Lidické. Došli jsme tam, ale žádný památník
tam nebyl.
Mezitím nám Šála napsal, že se máme vrátit do klubovny. Sotva jsme se
uřícení vrátili, byli jsme, aniž by nám bylo cokoliv řečeno, připojeni
k jiné skupině. Nakonec jsme se dozvěděli, že máme najít padělatele
Picassových obrazů, který má zprostředkovatele na nádraží. Tam stáli
(mimo jiné) dva lidé, kteří drželi katalogy obrazů a naším úkolem bylo
poznat Picassovy obrazy a jít na adresu, která u nich byla napsaná –
Lujie Kopastová, Brno, Čápkova 21.
Když jsme tam došli, už tam byly zbývající dvě skupiny a Julie
převlečená za opilého padělatele. Tak jsme ji společným úsilím odvedli
do klubovny.
Tam následovalo slavnostní zakončení hry a vyhlášení vítězů. Nakonec
dostal každý legitimaci agentů.
Tato hra byla velmi zajímavá a i přes menší nedostatky mohu říct, že se
Honzičákovi povedla (:-)).
Vojta
Zpět na úvodní stranu
|
|
