|
Akce Bílá holčička
Pro mě to byla v některých směrech podivná akce, ale ve většině
naprosto skvělá, úžasná, originální, zajímavá, akční, nenudná,
zábavná, nervy drásající, náročná i nenáročná hra.
Vše začalo tím, že jsme se sešli po různých skupinkách s nějakým
viditelně připevněným znamením. Nikdo nevěděl, s kým je. Já jsem
měla sraz na Pionýrské a jako znamení jsem měla přidělanou šerifskou
hvězdu. Na místě jsem se setkala s Nelli, Šmudlou, Radimem a pak přišla
ještě Danka, Kovboj a Čmelda. Možná tam byl ještě někdo, fakt si to
nepamatuju. Dostali jsme leták, kde bylo napsaný že máme jít hledat
další zprávu do knihkupectví na České. Po delší době marného
hledání Čmeldovi zazvonil mobil. Že prý máme všichni jít co nejrychleji
do Lužáneckýho parku, že už tam všechny skupinky jsou. Kluci a Nelly
začali hrozně rychle utíkat, já za nimi a úplně na konci Danka. Do parku
sme doběhly něco kolem půl, začali honit ostatní skupinky a jelikož nám
nikdo nevysvětlil pravidla, byli jsme rádi, že ta honička skončila. Na
kraji Lužánek jsme postávali a povídali a když dorazilo ještě pár
lidí, odebrali jsme se do nějakýho domu nevím kde. Tam nám Vojťák
jakožto VELKÝ ŠÉF a další pustili video o nějaký unesený holčičce a
pak každá skupinka dostala instrukce kam mají jít. Postupně všechny
skupinky odcházeli včetně mojí skupinky.
Následovala velká hra ze stanoviště na stanoviště, plno šifer, hádanek,
skákání přes švihadlo, skládání kostiček, mačkání ohlasných
systémů a další a další úkoly. Při marném hledání asi
6. stanoviště Čmeldovi zase zvonil mobil, který oznámil, že toho máme
nechat a jít k Bílému domu… Tam postupně přišly všechny skupinky a
pak aji Potápka. Začala s vysvětlováním pravidel, kterého jsem se
nezúčastnila, protože sem se bavila. Vida, že většina odchází neznámo
kam, začala jsem se o to zajímat. Dostalo se mi vysvětlení, že tato
„většina“ byla JAKO unesena a my že je jdem JAKO zachránit.
No, zavedli nás na zahradu toho domu, kde nám Vojťák pouštěl to video a
začali jsme „ČÍHAT“ na únosce. No číhali jsme, číhali , ale ono to
moc dobře nešlo, když se při každým našem pohybu rozsvítilo se světlo
na fotobuňku a všichni nás viděli (i když dělali že nás nevidí).
Nakonec se strhla honička, kdy jsme honili mafiány (únosce) a osvobozovali
unesené.
Všechno dobře dopadlo, sice jsme způsobili řev, že se na nás lidi dívali,
ale to pohoštění na úplném konci, to stálo zato :-) (to byl vtip)…
Domů jsem se vrátila 23.30, ale BÍLÁ HOLČIČKA se mi fakt úplně líbila a
doufám, že příští rok bude zase nějaká podobná akce.
Anež :-)
PS: Omlouvám se za nepřesnosti a nepřesně vybarvené situace :-)
Zpět na Bílá holčička
|
|
