|
Utekl jsem z domova
Vyšel jsem se rovnou na východ. Kdybych se koukl doleva, asi bych se
nejraději pověsil, ale pohled doprava mi udělal radost. Na rozcestí jsem se
chtěl zastavit, ale v obchodě měli jen do 17.00, a tak jsem se vydal
nepříliš mladou stezkou doleva. Smutná to cesta, vlevo jsem uviděl
oběšeného bratra od Očka, mého kamaráda, vpravo zas ústav pro
mladistvé. I ty krčmy mi stále jen připomínaly mé rodné město.
A tu mi cestu zkřížila lesní pěšinka, vedla mírně skopce a já se
rozběhl jako o závod dolů. Les se změnil v prales a zpoza bytelných vrat
na mě vyskočil vlk. Ať prý mu dám něco na jídlo, Karkulka už tu dlouho
nebyla. Já jsem si ale přečetl, že krmení dravé zvěře je zakázáno, a
spěchal jsem dál.
Na dalším rozcestí rostly léčivé byliny a trávy od A do Z, proto jsem si
jednu trávu utrhl, a žmoulaje ji, vydal jsem se opět vlevo, stezkou pro
železného oře. Po pravé straně jsem minul vodního pavouka vodoucha.
A přede mnou – cedule West! A to jsem mířil na východ. Teda to je
určitě rekord! Přecházím rušnou cestu, a najednou mě opouštějí síly.
Co takhle vrátit se domů? Právě stojím na zastávce dostavníku. Ještě
si musím koupit lístek. Ale kde? Aha, tady ta žlutá skříňka na lístky.
Ta skříňka…je tak zvláštní…
Zpět na zprávy
Zpět na Bílá holčička
|
|