wz

Puntíkovaný šátek

Stránky tradiční hry po Brně pořádané rovery střediska Řehoře Mendla

Vymazaná škebla očima organizátorů

To si nemyslete, ono není zas tak něco extra jednoduchýho, organizovat nějakou takovou akci, a ještě k tomu v zimě, kdy si nemůžete být jisti, jestli bude pršet nebo naopak mrznout s teplotami kolem −20 °C. Takže krátké nastínění, jak asi vypadala Vymazaná škebla z té druhé stránky.
Středa 18. 1.: dozvídám se jen tak mimochodem, že Atom (jeden z hl. organizátorů!) vlastně v pátek nemůže vůbec. Ale slibuje, že aspoň nachystá na Kraváku lístečky na bitku (boj o patenty) pro skupiny E a F.
Čtvrtek 19. 1.: poslední dolaďovací schůzka se všemi organizátory a výpomocí u Očka v pokoji. Je nás celkem 9, ale vejdem se všichni. Pampa (při hře slečna v červeném, jinak roverka ze 70. oddílu) se zdá být nadmíru chápavá a praktická, většinu chápe i Honzík Nehyba. Ten toho má asi nejvíc, takže eště jednou dík.
Pátek 20. 1.: po škole se k nám stavuje Anička s noťasem, Vojťák na něm zkouší spustit nějaké programy ke hře a tvrdí, že by všechno mělo v poho jet.
16.00: už to nemůžu vydržet a vyrážím obtěžkána modrožlutým deštníkem a šesti bochánky k divadlu V 7 a půl. Vysvětluju ochotnému personálu co a jak, za odměnu si mohou ukořistěné škeble nechat.
16.45: dojíždím na Kravák, kde máme v celou sraz s Atomem, Očkem, Helčou, Vlkim, Honzou N. a Jóžinem. První přibíhá Atom, že fakt vůbec nestíhá, jestli bych ty lístečky nemohla nachystat já. Pak přichází Helča – bankéř u hvězdárny – a já ji pohotově pověřuju tímto úkolem. Také se objevují první členové skup. B (jmenovitě Všezňa a Cvrček), kteří by si hrozně rádi popovídali, bohužel na ně nemám čas ani náladu. Objevuje se Jóžin s autem, později přichází i Vlki (později ten sympaťák s deštníkem – určitě jste ho taky potkali) a Honza – obchodní zástupci. Očko mi píše, že nestíhá a přijde později. Uf, akce může začít. Sedám do čtyřky a děsím se, kdy mi někdo bude volat, že je nějakej problém. V Židenicích aranžuju zprávu pro skup. B na zast. Kuldova a uchyluju se do tepla na faru.
19.01: čekám na nádraží na skup. B. Vše je OK, zdají se být v pohodě. Dávám jim zprávu s jízdním řádem a jdu chystat ven lístky na bitku mezi B a D. Před sedmou se vracím do tepla na nádr., radiátor mi ale obsadilo béčko. Tak jim vysvětluju závažnost situace a společně pátráme po nájemných vrazích v zamčené trafice.
20.01: přijíždí D s Honzou, začíná bitka o monopoly. Já se přemisťuju zpátky na faru a doufám, že všechno vyjde.
Kolem 21.00: na faru přichází B, pouští si CD na noťasu a odbíhají, následuje je D. Poslední skup. F se trochu zpožďuje, ale nakonec přijde taky. Po jejich odchodu odjíždím i já směrem k Domu umění, kde stojí Vlki s deštníkem. Ptám se ho, kdo u něho ještě nebyl. On na to, že B a C. To je divný, když B u mě bylo jako první. Volám Všezňovi, kde sou, a on, že už na Špilasu a počítají schody na Sladové. Očko mě volá, že se to trochu zadrhlo v Krpoli a že ty opozdilci jsou C a E. Ale už jsou na cestě, tak jen Céčku to trochu zkracujeme a posíláme je rovnou k Jamu. U Jamu stojí Pampa, sděluju jí situaci skupin a běžím na Pellicovu do klubovny. Zde už čeká Honza N. s Vojťákem, za chvíli přichází i Vlki a Anička s Honzou Hřebíčkem (to byla ta podezřelá osoba na hlaváku), táhnou s sebou malej smrček, jsou strašně vyřehtaní a přejou nám něco jako hezký Vánoce. Očko už je taky tady a Vojťák zjišťuje, že nám asi nepojede to poděkování a že to bude muset předělat. Čekáme, až skupiny složí obvod a zavolají na Vojťákovo číslo a ono furt nic. Tak jim Očko trochu napoví a za chvíli se už celej dav valí do klubovny. Trochu jim trvá, než podle instrukcí zmáčknou správný čudlíky na pekelném stroji, ale nakonec se jim to přece jen podaří a stroj je zničen. Přesunujem se na Křídlovickou, kde pouštíme film Výplata a nakonec i to poděkování. Pak už je volná zábava celou noc, myslím, že dost lidí to „přespávání“ ocenilo. Takže: jestli chcete příští rok organizovat, víte, na co se připravit.

Potápka


16.30: Všechno se zdá být připravený. Dolaďuju ještě naposled poděkování. Zkouším ho přehrát na Aniččině noťasu – nejede. Našel jsem nějaký kodeky. Nainstaluju je, ale furt nic. Pak ještě pár marných pokusů. To nám to pěkně začíná.
17.25: Vzdávám to. Oblíkám si houmlesácký hadry, beru harmoniku a jdu před Starou radnici. Pohledy okolojdoucích lidí fakt stály za to.
17.40: Stojím před radnicí, volám Honzovi N., jestli je vše OK. Strašně se nelíbím psovi jedné slečny, která se nedaleko baví s kamarádkou. Čekám na první skupinu.
18.05: Přichází první skupina. Vytahuju harmoniku z kufru. Nechávám si zaplatit a hraju. Po chvíli přichází druhá skupina. První skupina se už pomalu začíná chytat. Přichází tatínek s chlapečkem, chvíli poslouchají, tatínek vytahuje peněženku – vysvětluju mu, že tady máme jenom takovou hru. Nakonec i druhá skupina rozluští záludnou šifru. Oddychnu si, uklízím harmoniku a nasazuju rukavice na promrzlý ruce. Čekám na další dvojici skupin.
18.45: Volám Očkovi, že vše proběhlo podle plánu.
19.00: Přichází skupina D. Opakuje se podobný scénář. Dvojici mladých lidí se podařilo hodit do obalu od harmoniky dvacetihorunu. Akorát pořád ne a ne přijít skupina C.
19.30: Zjišťuju, že se mně snažil dovolat Honza Hřebíček. Volám mu zpátky – skupina C nemohla dlouho otevřít skříňku s obálkou a pak nepochopila, že má jít k radnici a hledá mě na nádraží. Tak se domlouváme, že je rychle pošle za mnou.
19.42: Přibíhá skupina C. Ve zkratce jim sděluju původní plán. Pak jim oznamuju, že jim to jede v 19:57. Na otázku „co?“ zahraju melodii písničky Jede jede mašinka. Pochopili. Ať žije improvizace. Volám Pampě k Morovýmu sloupu, že na ně nemusí čekat.
19.55: Přichází předposlední skupina. Příliš brzo. Přesvědčuju je, nedočkavce, že já nikam nespěchám a šifru prokládám vším možným. I tak jim dlouho netrvá dovtípit se, kam se maj ubírat. Ani si nestihnu rozmrazit ruce a přibíhá poslední skupina. Poté, co i ti odběhnou na Svoboďák, balím harmoniku a odcházím domů.
20.45: Rychle se převlíkám do „civilu“ a snažím se co nejrychlejc dostat do Masarykovy čtvrti, abych od Ferdy převzal daťák.
21.20: Čekám před Ferdovým domem, protože Ferda má v klubovně ještě nějaký zařizování. Konečně přebírám projektor a hledám nejkratší cestu domů.
21.55: Rychle beru noťas, daťák, pekelný časostroj a poslední zprávy a běžím (pokud to vůbec ověšen tolika ne zrovna lehkými zavazadly jde) na Pellicovu. Během toho mně volá Bára, že u garáží nemůžou nic najít. Vysvětluju, že tam ještě nic není a posílám je počítat schody na Sladovou. Věci hodím do klubovny, umisťuju zpávy ke garážím. Potkávám Honzíka, vysvětluju mu, co a jak. Nenápadně běžím vrchem na špilberský hřiště umístit poslední zprávy pod dřevěnýho jezevčíka. Už zdálky slyším Báru, proto pospíchám a obloukem se vracím do klubovny.
Tam mně Honzík říká, že není moc příjemný potkat se s majiteli, kteří prej o ničem neví. Chystáme stroj a připojujem ho k noťasu. Postupně přicházej všichni členové organizačního týmu. Z hřiště se ozývá řev, ale furt mi nikdo nevolá na číslo, který jim mělo vyjít sestavením obvodu. Očko jim napoví a po chvíli už mi volá Ježek. Říká, že šifra, co byla pod jezevčíkem, jim nějak nevychází. Oznamuju, co mělo vyjít a sděluju návod na destrukci pekelnýho stroje.
23.45: Konečně jsou tady. Strategicky se stahuju do zadní klubovny. Někteří nakukujou oknem – no, třeba mě neviděli. Podařilo se jim přemoct zaměstnance Puntikcomu. Slyším, jak uvažujou, jak že maj ten stroj zničit. Nakonec mně Ježek radějc ještě jednou zavolal. Opakuju mu správný postup. Konečně je slyšet vítězný jásot. Akce zřejmě proběhla úspěšně.
Uklízíme věci a odcházíme na Křídlák. Chystáme hlediště, zapojuju daťák, pouštím Výplatu. Ještě vysbírám karty z foťáků a běžím dom.
Podařilo se mně stáhnout fotky z Kovbojovy a Janiny karty. Ta Ježkova bohužel nešla narvat do žádný z šesti mechanik. Některý fotky rychle upravuju, aby vypadaly jinak než černý plochy. Z microsoftích stránek stahuju ještě ňáký kodeky. Co kdyby to poděkování nakonec jelo. Radějc ale narychlo dělám záložní poděkování v powerpointu.
2.10: Vracím se na Křídlák akorát ke konci filmu. Potápka si bere krátký proslov, během kterýho se mně díky novým kodekům daří zprovoznit to poděkování. Paráda. Prohlížíme ještě fotky z akce. Pak se dobrou čtvrthodinu hádáme, na co bysme se ještě mohli kouknout. Vítězí Terminál.
Následuje víceméně volná zábava.
9.25: Volá mně Pim, se kterým su domluvenej, že mu předám daťák. Uf. Tímhle pro mě končí organizace.
10.00: Uklízíme tělocvičnu a zbytek účastníků i orgů se pomalu rozchází. Říkám si, že jak dojdu dom, du spat. A vono ne…

Vojťák


Zpět na Vymazaná škebla

Vytvořil Vojťák • O webuAdmin • Aktualizace: 25. ledna 2018 v 19.30