wz

Puntíkovaný šátek

Stránky tradiční hry po Brně pořádané rovery střediska Řehoře Mendla

Vymazaná škebla – 20.–21. ledna 2006

Pro mě všecko začalo v pátek těsně před šestou před kostelem na Kraváku. V 18:10 tam měla mít sraz naše skupinka, ale začali jsme se setkávat už dřív. Nejdřív tam byl Honza Nehyba, který mě nakrmil kouskem pizzy a pak začali přicházet ostatní. S Gumi, Mončou a dalšíma jsme už byli nachystaní, ale ještě jsme čekali na jednoho člověka. Byl jím Hyt, který se nemohl odtrhnout od Narnie… :-)
Když byla naše skupinka kompletní, bylo nám přiřazeno písmeno D a vyrazili jsme na hvězdárnu. Tam jsme dostali první šifru. Na první pohled vypadala slibně, ale byl to jen zápis souřadnic bodů, které po spojení dávali siluetu vláčku a ještě tam bylo napsáno číslo skříňky a kód k jejímu otevření. Vyrazili jsme teda na hlavní nádraží, kde jsme ve skříňce našli hromadu věcí. CD, magnetek, mušličku, nápovědy k šifrám a další šifru. Ta vypadala celkem složitě… Byl to totiž papír s dlouhým textem, ale na druhý pohled tam byla některá písmena jiná. Byla z nich sestavena věta Hledejte zde harmonikáře. Na nádraží ale žádný nebyl, tak následoval třetí pohled na šifru a zjištění, že její pasáže, co jsou kurzívou nás posílají na starou radnici. Tam jsme vyrazili a čekal nás tam Vojťák s akordeonem. Začal nám hrát nejdřív známé skladby, ale po chvíli začal s něčím, co vypadalo jako improvizace… Byla to dobře zakrytá morseovka, se kterou jsme měli problémy. Ne s jejím luštěním, ale s tím, aby jsme jí vůbec chytli. Poslala nás k morovému sloupu na Svoboďák, kde nám mě neznámá osoba na požádání dala zprávu a tak jsme vyrazili zase na nádraží.
Tam jsme se měli na chvíli nenápadně rozprchnout a pak stihnout vlak do Židenic, kam nás Honza odvezl. Na židenickém nádraží jsme dostali malou šifřičku a zahráli si bojovku proti jiné skupině. Tu jsme na celé čáře prohráli a tak jsme dostali zdržovací úkol. Podle délky trasy spojů ze Staré osady jsme zjistili další zprávu: Vraťte se k Honzovi. Tam nám dal sáček se zelenýma písmenkama obrázkem magnetu a nápisem, že železo není hliník. Chvíli jsme písmenka skládali jen tak za sebe, ale pak někoho napadlo pomocí dát k nim magnet. Hned se objevilo slovo kostel a tak jsme k němu vyrazili. Na dveřích kostela u Vojenské nemocnice byla šifra, která nás poslala k faře naproti. Tam jsme minuli jinou skupinku a vešli dovnitř. Čekala nás tam osoba s notebookem do kterého jsme vrazili CD z nádraží. Na CD byla fotka deštníku před domem umění na Maliňáku, kam jsme se ihned vydali. Na zastávce jsme potkali předchozí skupinku, takže zdržovací šifra moc nepomohla. U Domu umění jsme použili lístek s divným obrazcem, který se po orazítkování změnil v divadelní masky a tak jsme se posunuli k divadlu. Zde nám pomohla nápověda z nádraží, kde stálo, že se máme zaměřit na okapy.
„Zrcadlová“ šifra nás od divadla poslala k divadlu v 7 a půl (myslím) kde jsme si za mušličku koupili chleba k večeři. S kávou z termosky chutnal výborně a zlepšil nám už tak dobrou náladu. V něm jsme navíc našli plechovou destičku s vyrytým znakem knihovny a tak jsme k ní vyrazili. Tam jsme našli morseovkou napsanou zprávu, která nás poslala k osobě u JAMU. Od ní jsme vyloudili lístek se směsicí různobarevných písmen. Podle jejich barev jsme dali dohromady slova a šli na místo určení. Přes ulici k nástěnce na Besedňáku. Odtam nás šifra poslala na Pellicovu ulici, kde jsme však byli dřív než šifra. Vyřešilo to pár telefonátů a zdržovací úkol. Museli jsme spočítat schody na Sladové. Po našem návratu jsme zprávu, která nás posílala na prolízačky pod Špilberkem našli snadno a vydali se do kopce.
Tam jsme počkali na ostatní a dali se do luštění asi poslední šifry. Kvůli chybě jsme ji ale nerozlouskli a tak jsme museli volat Vojťákovi, který nám řekl místo, kam máme jít a princip vypnutí stroje času o který vlastně celou noc šlo. Ten jsme sestrojili my ještě předtím, než nám vymazali naše škeble a pomocí našich vlastních zpráv jsme se k němu dostávali. Všichni jsme společně došli do nějaké mě neznámé klubovny, kde byl ten pekelný stroj. Vypadal nějak mezi počítačovou skříní, pračkou a nevím, čím vším. To jsme společně vypli a pak jsme byli odvedeni do tělocvičny na Křídlovickou. Tam nás Očko donutil se vyzout a poté jsme se mohli usadit k filmu Výplata, který nám příběh ještě jednou vysvětlil. Pak jsme mohli jít spát, ale nějak se nám nechtělo a rozdělili jsme se na skupinky pro Bang! Nebo něco jako tanec. Nad ránem jsme už jenom kecali a po deváté hodině jsme uklidili a rozešli se domů vyspat.

Zapsal Upýr


Zpět na Vymazaná škebla

Vytvořil Vojťák • O webuAdmin • Aktualizace: 25. ledna 2018 v 19.30