|
Vymazaná škebla – 20.–21. ledna 2006
Pro mě všecko začalo v pátek těsně před šestou před kostelem na
Kraváku. V 18:10 tam měla mít sraz naše skupinka, ale začali jsme se
setkávat už dřív. Nejdřív tam byl Honza Nehyba, který mě nakrmil
kouskem pizzy a pak začali přicházet ostatní. S Gumi, Mončou a dalšíma
jsme už byli nachystaní, ale ještě jsme čekali na jednoho člověka. Byl
jím Hyt, který se nemohl odtrhnout od Narnie… :-)
Když byla naše skupinka kompletní, bylo nám přiřazeno písmeno D a
vyrazili jsme na hvězdárnu. Tam jsme dostali první šifru. Na první pohled
vypadala slibně, ale byl to jen zápis souřadnic bodů, které po spojení
dávali siluetu vláčku a ještě tam bylo napsáno číslo skříňky a kód
k jejímu otevření. Vyrazili jsme teda na hlavní nádraží, kde jsme ve
skříňce našli hromadu věcí. CD, magnetek, mušličku, nápovědy
k šifrám a další šifru. Ta vypadala celkem složitě… Byl to totiž
papír s dlouhým textem, ale na druhý pohled tam byla některá písmena
jiná. Byla z nich sestavena věta Hledejte zde harmonikáře. Na nádraží
ale žádný nebyl, tak následoval třetí pohled na šifru a zjištění, že
její pasáže, co jsou kurzívou nás posílají na starou radnici. Tam jsme
vyrazili a čekal nás tam Vojťák s akordeonem. Začal nám hrát nejdřív
známé skladby, ale po chvíli začal s něčím, co vypadalo jako
improvizace… Byla to dobře zakrytá morseovka, se kterou jsme měli
problémy. Ne s jejím luštěním, ale s tím, aby jsme jí vůbec chytli.
Poslala nás k morovému sloupu na Svoboďák, kde nám mě neznámá osoba na
požádání dala zprávu a tak jsme vyrazili zase na nádraží.
Tam jsme se měli na chvíli nenápadně rozprchnout a pak stihnout vlak do
Židenic, kam nás Honza odvezl. Na židenickém nádraží jsme dostali malou
šifřičku a zahráli si bojovku proti jiné skupině. Tu jsme na celé
čáře prohráli a tak jsme dostali zdržovací úkol. Podle délky trasy
spojů ze Staré osady jsme zjistili další zprávu: Vraťte se k Honzovi.
Tam nám dal sáček se zelenýma písmenkama obrázkem magnetu a nápisem, že
železo není hliník. Chvíli jsme písmenka skládali jen tak za sebe, ale
pak někoho napadlo pomocí dát k nim magnet. Hned se objevilo slovo kostel a
tak jsme k němu vyrazili. Na dveřích kostela u Vojenské nemocnice byla
šifra, která nás poslala k faře naproti. Tam jsme minuli jinou skupinku a
vešli dovnitř. Čekala nás tam osoba s notebookem do kterého jsme vrazili
CD z nádraží. Na CD byla fotka deštníku před domem umění na
Maliňáku, kam jsme se ihned vydali. Na zastávce jsme potkali předchozí
skupinku, takže zdržovací šifra moc nepomohla. U Domu umění jsme
použili lístek s divným obrazcem, který se po orazítkování změnil
v divadelní masky a tak jsme se posunuli k divadlu. Zde nám pomohla
nápověda z nádraží, kde stálo, že se máme zaměřit na okapy.
„Zrcadlová“ šifra nás od divadla poslala k divadlu v 7 a půl
(myslím) kde jsme si za mušličku koupili chleba k večeři. S kávou
z termosky chutnal výborně a zlepšil nám už tak dobrou náladu. V něm
jsme navíc našli plechovou destičku s vyrytým znakem knihovny a tak jsme
k ní vyrazili. Tam jsme našli morseovkou napsanou zprávu, která nás
poslala k osobě u JAMU. Od ní jsme vyloudili lístek se směsicí
různobarevných písmen. Podle jejich barev jsme dali dohromady slova a šli
na místo určení. Přes ulici k nástěnce na Besedňáku. Odtam nás šifra
poslala na Pellicovu ulici, kde jsme však byli dřív než šifra. Vyřešilo
to pár telefonátů a zdržovací úkol. Museli jsme spočítat schody na
Sladové. Po našem návratu jsme zprávu, která nás posílala na
prolízačky pod Špilberkem našli snadno a vydali se do kopce.
Tam jsme počkali na ostatní a dali se do luštění asi poslední šifry.
Kvůli chybě jsme ji ale nerozlouskli a tak jsme museli volat Vojťákovi,
který nám řekl místo, kam máme jít a princip vypnutí stroje času
o který vlastně celou noc šlo. Ten jsme sestrojili my ještě předtím,
než nám vymazali naše škeble a pomocí našich vlastních zpráv jsme se
k němu dostávali. Všichni jsme společně došli do nějaké mě neznámé
klubovny, kde byl ten pekelný stroj. Vypadal nějak mezi počítačovou
skříní, pračkou a nevím, čím vším. To jsme společně vypli a pak jsme
byli odvedeni do tělocvičny na Křídlovickou. Tam nás Očko donutil se
vyzout a poté jsme se mohli usadit k filmu Výplata, který nám příběh
ještě jednou vysvětlil. Pak jsme mohli jít spát, ale nějak se nám
nechtělo a rozdělili jsme se na skupinky pro Bang! Nebo něco jako tanec. Nad
ránem jsme už jenom kecali a po deváté hodině jsme uklidili a rozešli se
domů vyspat.
Zapsal Upýr
Zpět na Vymazaná škebla
|
|
