Puntíkovaný šátek

Potápčin zápis

Sraz letošního ročníku Puntíku byl pro všechny stejný: v 19:00 na Stránské skále. Poté, co jsme svěřili své spacáky a karimatky Peťovi Rychnovskému, byli jsme odvedeni do jedný jeskyně (někteří jsme stihli zabloudit už cestou do ní, ale to je samozřejmě pouze chyba organizátorů, jak všichni dobře víme). No a zde jsme se dozvěděli, že strašný chlap jménem Hertz se rozhodl zničit všechny žáby včetně Žabáka „džimba“ pomocí čápů no a kamarádi od „džimba“ na oplátku sestrojili jakýsi drtič čápů (? – no moc jsem to asi nepochopila, no ale to je tím, že tam Gába s Pašinem a Pextrem dělala moc velkej binec). No a pak jsme se měli spojit se samotným Gimbem, no ale co osud nechtěl, zrovna v tu chvíli se ozval velký výbuch doprovázený ohnivým sloupem u ústí jeskyně no a Gimbo byl samozřejmě unesen, jak jinak. Byli jsme rozděleni do 5 skupinek (my sme byli „chemici“ a bylo nás 6: Gába, Šmudla, Maňas, Pif, Einstein a já. To jako 4 hloupí průmysláci, jeden o trochu chytřejší Jarošák a jedna studentka prestyžního Biskupského gymnázia ;-). No ale brzo sme se i přes třídní rozdíly naučili dokonale spolupracovat.). Každá skupina měla název podle toho, na co se měla při pátrání po Gimbovi zaměřit. (např. chemici, hackeři…). Na začátku každá skupina dostala úvodní zprávu, kterou jsme měli vyluštit (my jsme zabrali nejlepší lampu v okolí) a ta každou skupinu odkazovala jinam. My jsme jeli na Zvonařku, odtud k Červenýmu kostelu no a pak jsme se všechny skupiny sešli na Svoboďáku, kde jsme se někteří málem poprali s jedním sympatickým pánem s vůni alkoholu. A taky jsme tam přepadávali kolemjdoucí a okrádali je o aktovky. V nich shodou okolností měla každá skupina další zprávu, nás to odkazovalo na Očkův dům (proti kterému „náhodou“ má svoji pobočku sám Hertz – a já sem vždycky tvrdila, že Očkovi nelze věřit) a u Očka jsme měli poskládat a svázat nějakou krabicu a měli jsme tam fosforeskující zprávu, podle které jsme šli na Špilas na hřiště. No a hledali jsme tam, co jako bude a najednou na nás vyskočila zpoza prolízky Daniela, že prej jí máme postavit žabáka, ale má být zelenej a kvákat…nakonec ale byla více méně spokojená a poslala nás pod hodiny. Zde už čekala temná postava v temné kápi – Vojta BEZ DEŠTNÍKU a ten nám dal nějaké kyseliny a taky fólii s křížkem a zprávu, že máme jít na Mendlák. Zde jsme čekali, až se sejdem všechny skupinky, dali jsme dohromady, co jsme kde dostali a zjistili jsme, že máme jet do Lískovce, kde snad už najdem Gimba. A taky že jo. Nenápadně jsme se připlížili, vypustili jsme na únosce světlice, oni se lekli a začali v panice zdrhat, útěk jim ale překazily naše dýmovnice, začali se dusit a to už pro nás nebyl žádnej problém je pochytat, sebrat jim tresor s posledními informacemi, do něj se dostat pomocí NAŠÍ kyseliny a dozvědět se, že Gimba můžem zachránit jen zneškodněním časované bomby. No ale tu se nám zneškodnit nějak nepodařilo…no a chudák Gimbo už to má za sebou, už je v nebi. Ale aspoň jsme mohli pověsit největšího padoucha ze všech, který za to všechno mohl – Hertz. Co ještě dodat? Pak sme se všichni přesunuli na Křídlák do tělocvičny, kde jsme přespávali, dívali jsme se na „Nu pogodi!“ a „Revizory“ a pak jsme taky chvíli spali. Nebo hráli společenské hry. A pak jsme se probudili, vyfasovali od Očka papírky se zpětnou vazbou a pamětní lístečky a šli domů.

Zpět na Zelený žabák