Puntíkovaný šátekStránky tradiční hry po Brně pořádané rovery střediska Řehoře Mendla |
||
Třetí část deníkuPo dlouhé době jsem zase došel do lesa. Už byla tma a tak jsem musel jít opatrně, nebyla to tam žádná asfaltka. Kousek od vesnice jsem narazil na posed, kde jsem si chtěl na chvíli dáchnout. Najednou jsem slyšel kroky a začal na mě řvát nějakej typan, asi to byl lesák bo co. Von na mě: „hele mladej, co si myslíš, že tady v noci děláš, málem jsem tě sejmul, jak nějakó divokó sviňu!“ Ještě se mě zeptal, jestli nemám hlad, že tu má nějakou zeleninu, co mu manželka přibalila k bůčku, tak prej, jestli nechcu. Samým dojetím jsem se rozplakal. Rozloučil jsem se, poděkoval za žvanec a zeptal na cestu do Řečkovic. Ten týpek mě poslal po značce někam dolů z kopca. Opět jsem podešel dráty. Když jsem došel k rozcestí, zjevil se mi tam na stromě Ježíšek. … Když jsem sešel z kopce, ještě mě stále strašně bolela hlava. Naštěstí tam bylo krásné přírodní křeslo, kde jsem si mohl chvíli odpočinout. Když jsem se probudil a uviděl, že se jedna z okolních olší proměnila na hromadu špalků, usoudil jsem, že jsem odpočíval už dost dlouho. To byl impuls, abych se zvedl a přidal do kroku. Na tomto stanovišti opravdu čekal na skupinku lesák. Po jednoduché otázce „Kdo je tady největší jedlík?“ byla osoba, která se přihlásila vybrána pro plnění úkolu. Úkol zněl jednoduše, oloupat a sníst sirovou cibuli. Aby to nebylo tak obtížně, tak ostatní hledali po lese kódy, které si museli zapamatovat a za přinesené kódy dostali kousky chleba. Ty pomohly strávníkovi v jeho nepříjemném údělu. Po přinesení této oběti obdrželi další pokračování deníku. Druhá část deníku • Čtvrtá část deníku |
||
Vytvořil Vojťák • O webu • Admin • • Aktualizace: 25. ledna 2018 v 19.30 |