|
Mechanický banán (deník Plesk)
Vážení čtenáři,
exklusivně pro náš časopis se nám podařilo napsat velice zajímavou
reportáž. Od neznámého zdroje nám byl doporučen rozhovor s doc. PhDr.
Albertem Hrozňákem, DrSc. Proto jsme se vydali na tiskovou konferenci přímo
do jeho laboratoře. Na místě jsme bohužel našli jenom prázdnou místnost
s opuštěným počítačem, odhozeným pláštěm a nedopitým kafem. Ovšem
z malých střípků informací se nám podařilo získat jisté telefonní
číslo, načež jsme byli surově, ano, SUROVĚ vyhozeni z laboratoře
majitelem domu!
Nezbývalo, že se pokusit profesora najít skrze několik přesunů v čase.
Ale co bychom pro nás časopis neudělali! Bohužel jsme nebyli jediní,
o rozhovor s tímto báječným, leč trochu podivínským vědcem se pokusili
i naši rivalové z Lihových novin, Hromu, Staré Fronty, 5+3 a Prava.
S pomocí desynchronizátoru jsme putovali místem i časem. Po zadání
příslušného kódu se náš redaktorský tým dostal nejdříve do 70. let
minulého století. Měli jsme doručit přihlášku do Strany na náměstí
Družby národů a poté doplnit věk M. Bartošové na místo teček u data
úmrtí. Tím jsme získali další kód a dostali se do dalšího období,
19. století. Seznámili jsme se osobně s opatem Johannem Gregorem Mendelem a
spolu jsme diskutovali o zákonech genetiky. Pak naše kroky vedly ke
zvířecí studánce, kde se nám na chvíli deaktivoval náš stroj.
Naštěstí jsme měli s sebou tým odborných techniků, který nám
desynchronizátor spravili a my jsme se mohli vydat dál.
V telefonní budce na Zelném trhu jsme se dozvěděli další informace a tak
pro nás nalezení dalšího kódu na Františkánské ulici nebyl problém.
A když pak začal stroj vyzvánět dvě známé skladby, bylo nám hned
jasné, že se jedná o křižovatku ulic Beethovenova a Dvořákova.
Potom jsme se vydali za převozníkem na Poříčí a z lodního deníku jsme
se dozvěděli, že naše kroky za ztraceným vědcem vedou na Petrov.
V období dobývání Brna bylo velmi těžké dostat se přes hradby, ale
zvládli jsme to. Zde jsme pomohli vdově najít náhrobek jejího zesnulého
muže a vydali jsme se řešit matematickou rovnici, opět na Zelný trh. Odtud
jsme se, ještě přes pár zastávek, dostali na náměstí Svobody
u bývalého kostela sv. Mikuláše, kde jsme dostali instrukce upálit na
Špilberku kacíře Galileo Galilea. Na Špilberku jsme ale kromě pana Galilea
potkali i našeho drahého pana Alberta. Byl zesláblý a pořád opakoval, že
mu někdo něco sebral a že je vše ztraceno. Když se nám podařilo trochu ho
uklidnit, zjistili jsme, že mu byl ukraden Mechanický banán a bez něj že se
nemůžeme vrátit zpět do současnosti. To bychom ale nebyli my, abychom se
nechali po všech zažitých obtížích takto dostat a rozběhli jsme se
kufřík s Banánem získat zpátky! Po náročné honičce se nám tak opravdu
povedlo a trofej jsme donesli ubohému vědci zpátky. Ten díky tomu svolil
k uskutečnění rozhovoru:
Redaktorka: „Můžete nám sdělit, čím se zabývá
váš výzkum?“
Pan Albert: „Chci pochopit, co se stane s přečasovaným
ovocem. Pokaždé někam zmizí. I tady tento banán zmizí, a já chci vědět
kam.“
Redaktorka: „Pane Alberte, co vlastně děláte v tomto
období? Proč jste se sem vydal?“
Pan Albert: „Víte, co je zítra za den? 14. leden
1278. Přemysl Otakar II. svolal sněm nejrůznějších umělců a i já jsem
byl pozván. Jezdím sem každoročně již 149 let.“
Redaktorka: „Co byste vzkázal našim čtenářům?“
Pan Albert: „Nebojte se číst dobré, hlavně historické
knihy. Jsou v nich stále nové příběhy na objevení.“
Redaktorka: „Děkujeme za rozhovor, na shledanou.“
Pak už jsme se pomocí Banánu dostali do současnosti a vydali se na
Cyrilometodějské gymnázium, kde jsme potkali i ostatní redaktorské týmy.
Pak jsme zahodili svoje profese stranou a radovali jsme se společně ze
šťastného návratu domů.
Za časopis Plesk,
Lída
Zpět o úroveň výš
|
|
