Puntíkovaný šátek

Druhá část deníku

Přišel jsem po turistické značce. V dálce nalevo od cesty jsem uviděl zvláštní zář. O několik metrů dál se mihla ve tmě postava. Kousek od ní byla nějaká vlhká díra plná hnusu. Linul se z ní strašnej zápach a tak jsem si musel zacpat pořádně nos. Ukázalo se, že ta postava je nějakej strážce, měl strašně sexy hlas, ale bohužel nemluvil, ale stejně si myslím, že to byla ženská. Mlčky mi podala světlo a ukázala na díru. Co jsem tam uviděl, to mi vyrazilo dech, že jsem se při odchodu zapomněl rozloučit. Zabočil jsem doprava na mostek a pokračoval topolovou álejí. Nedaleko kolejí jsem párkrát překročil takovej malej potůček. Dál jsem pokračoval souběžně s kolejema. Ale teď nevím, jestli jsem k nádraží přišel ze severu, nebo z jihu. Každopádně to nebylo moc daleko a moc živo tam taky nebylo. Nakonec jsem došel k podchodu a tam jsem potkal stavbyvedoucího, se kterým jsem se tam měl setkat.

U cesty na začátku Zamilovaného hájku je malá šachta s otevřeným poklopem. Na dně šachty je voda a nevejde se tam pohodlně více než jeden člověk. V boční místnůstce byla na zdi vyvěšena čtveřice nápisů, které mohly být pozorovány v červeném nebo modrém světle (jednotlivým odvážlivcům byla zapůjčena LED baterka potřebné barvy).

Týmy měly obdržet informaci, že jeden z nápisů lže jak v červeném, tak v modrém světle, jeden nápis naopak hlásá vždy pravdu, jeden lže pouze v červeném a jeden pouze v modrém světle. Cílem bylo zjistit tajné heslo.

Nápisy tak jak byly vytištěny:

Nápisy pod červeným světlem:

Tytéž nápisy pod modrým světlem:

Po krátkém zamyšlení lze usoudit, že nejde o žádný kdovíjak obtížný hlavolam a jediné správné heslo je tedy dudlík. Proti tomuto heslu obdrželi další část deníku.

První část deníku • Třetí část deníku

Zpět na Inverzní cibule