Puntíkovaný šátek

Desátá část deníku

Podařilo je mi jen tak tak utéct, myslel jsem si, že se tím tunelem neprotáhnu. Naštěstí studuju architekturu a dokázal jsem to vhodně odhadnout. To kopání mě teda pěkně unavilo, ale nebyl čas si odpočinout. Musel jsem odsud urychleně zmizet. Říkal jsem si, že někde v uličkách se jim určitě nejlíp ztratím. Vyrazil jsem od nějaké hranaté bílé kostky přímým směrem do uliček. Ta ulice se jmenovala podle spisovatele, který napsal knížku „Zapomenuté světlo“, tak jsem se zrovna trochu cítil. Když už jsem nemohl pokračovat přímým směrem, zabočil jsem ostře doleva u prodejny kytek. Uslyšel jsem před sebou podezřelé hlasy a tak jsem se přikrčil u nedalekého kontejneru. Chvíli jsem mlčky vyčkával, co se bude dít. Najednou jsem si všiml, že vedle mě byla skoro ukryta průhledná folie. Když jsem ji vytáhl a rozmotal, zarazil jsem se. Bylo tam moje jméno a sdělení určené přímo mně. Stálo tam: „Dostav se na kopec u hlavní silnice nedaleko hotelu WAKA. Proběhne tam předání tajné zprávy. Získej ji a řiď se instrukcemi. Pohni si, nemáš moc času, už tě hledají.“ Neváhal jsem a vydal jsem se na cestu. Ale z ničeho nic jsem se zastavil u jednoho domu a jeho okno mě úplně uhranulo.

← Zadní deska deníku. Průhledná fólie. →

Po krátké cestě popsané v deníku došla skupinka do parku. Většinou dříve, než došli, aplikovali průhlednou folii na desky deníku, které též obdrželi na začátku hry. Zpráva na deskách jim sdělila „Najděte chovatele divoké zvěře a zeptejte se jej na velikost nohy.“. Poté, co narazili na hledanou osobu, položili jí velice zvláštní otázku „Jakou máš velikost boty?“. Kontakt jim odpověděl. Navíc, první dvě skupiny si užili i původně plánovanou hru. Hra spočívala v tom, že každá skupinka obdržela určitý počet roliček od toaletního papíru a umístila si v parku své shromaždiště. Úkolem bylo mít o nejvíce roliček. Dalším zdrojem, kromě soupeřova shromaždiště, byl centrální sklad. Aby to nebylo jen o běhání a bezcílném přenášení, obdržel každý hráč jeden život v podobě barevného fáborku na paži. Pokud byl fáborek hráči stržen, umřel. Pro urychlení hry byl centrální sklad uzavřen a dána podmínka vyhladit soupeře a získat všechny jeho roličky. Po tomto nedlouhém klání postavil vítěz z roliček symblický tunel, který podle deníku použil pisatel k útěku. Pak nám vítěz o svém tunelu podal krátké info pro zasmání a obě skupinky se odebrali směrem na faru s myšlenkou na teplý čaj, jídlo a spacák.

Devátá část deníku

Zpět na Inverzní cibule